Vernisáž výstavy proběhla 17. září za účasti Markéty Irglové, která výstavu uvedla, a spřátelené slovenské skupiny Dlhé diely/Longital. Fotografie budou k vidění do prosince, kdy by měla být výstava slavnostně zakončena koncertem Glena Hansarda.
"Když jsem asi před čtyřmi roky po koncertě ve Valašském Meziříčí na lavičce poprvé viděl Glena Hansarda, uvědomil jsem si, že má v sobě něco, co já nemám a nikdy mít nebudu. Jeho živoucí pohlcenost hudbou mě fascinovala."
Glen Hansard (*1970) je nade vší pochybnost výjimečnou osobností. Jako muzikant je nezaměnitelný, jako člověk je vzácný svou bezprostředností, skromností a pokorou. Coby třináctiletý kluk odešel ze školy, aby se v ulicích irského Dublinu živil hudbou, ve třiceti se stal legendou. Jeho proslulá akustická kytara, s dírou prodřenou do ozvučné desky, ztělesňuje povahu jeho hudby - niternou drásavost, emotivnost a opravdovost. Ať už hraje pro komorní společnost, nebo pro velké publikum, má schopnost dotknout se každého zvlášť. Osobní setkání s ním je velkým zážitkem, protože je setkáním s mimořádně otevřeným, přátelským a vnímavým člověkem, zcela nedotčeným popularitou.
Glenova vášeň pro fotografii již tak známá není. Ti všímavější možná postřehli, že je autorem mnoha snímků použitých na bookletech posledních alb kapely The Frames. Právě tato letmá skutečnost byla i prvotním impulzem jej oslovit a uspořádat probíhající výstavu. Glenovu vůbec první.
Glenův vztah k fotografii přiblížila osoba nejpovolanější - Markéta Irglová:
"Glenovo fotografování je úzce spjato s hudbou. Vždy se zajímal nejen o hudební stránku desek, ale i o tu grafickou. Záleželo mu na tom, aby vizuální podoba obalu korespondovala s písněmi a s celkovým tematickým rámcem, ale často se mu nedařilo svoji představu předat fotografům. Rozhodl se tedy fotit sám, což bylo impulsem pro koupi manuální kinofilmové zrcadlovky (asi před šesti lety). Zpočátku pro něj byla práce s kamerou obtížná, ale potom, co ho kamarád a profesionální fotograf Dave Cleary zaučil, objevil svou opravdovou vášeň pro fotografii. Během následujících šesti let vystřídal několik fotoaparátů, mimo jiné i Flexaret, který zakoupil při své první návštěvě v Praze, nebo Pentagon Six. Dlouho používal Canon A1, dnes vlastní Leicu M7, kterou pořídil většinu vystavených fotografií. Ostatní nafotil na digitální Canon AF1.
Pro jejich nostalgii Glena zajímaly vždy víc černobílé fotografie. Hodně používal černobílý negativ o citlivosti 1600 ASA, protože se mu líbila zrnitost výsledných snímků. V poslední době tíhne k čistším fotografiím, a fotí na materiál o citlivosti 400 ASA. Leicu si pořídil pro vyhlášenou kvalitu objektivů a jejich vynikající kresbu. Jeho snem je pořídit si objektiv Noctilus, schopný fotit skoro za tmy. Snímky sám nezvětšuje, nemá temnou komoru ani zkušenosti, ale do budoucna by se to rád naučil.
Kromě fotografování se Glen zabývá i filmováním. Na kameru Super 8 dokumentoval členy kapely a rodinu a pořízené záběry použil v klipu k písni Star, Star, natáčeném v New Yorku, nebo u skladby Lay Me Down.
Vůbec první Glenovou fotografií, která se objevila na obalu desky, je snímek pořízený Polaroidem a použitý u singlu Star, Star. Poté celkově graficky zpracoval singl Lay Me Down a od té doby pracuje na vizuální stránce všech dalších desek. Titulní fotografie výstavy - Glenův autoportrét - se stala obalem jeho první sólové desky Swell Season, která vyšla teprve nedávno.
Vystavené fotografie jsou z období posledních asi tří let, většina z nich vznikla v České republice."